Karneval

Bylo nám řečeno, že jsme si na Erasmus vybraly dobrý semestr. V podzimním se prý nic moc neděje, ale za to v jarním, to je jiná jízda. Údajně párty vedle párty, prokládaná státním svátkem či prázdninami. Zatím jsme si akce na kolejích organizovali sami. Dokonce tak kvalitně, že jsme za to dostali černý puntík za rušení nočního klidu. Nadešel třetí týden našeho pobytu a byl tady první velký svátek - Karneval. V pátek se děti ze základních škol oblečou do kostýmů a vyrazí do ulic. Zavře se celá hlavní třída a UNESCO náměstí. Učitelky sešikují svoje studentíky a vydají se do průvodu. Všude okolo jsou rodiče a ostatní příbuzenstvo. Fotí a mávají na svoje dítko. Musíme uznat, že kostýmy měli všichni moc krásné. Nejvíce se nám líbila třída, kde učitelka byla za potápěčku a její třída kolem ní poskakovala v rybích kostýmech. Večer se převlečou i dospěláci. Berou to všichni dost vážně. Bez kostýmu jste úplně odepsaní. My jsme si s sebou žádný převlek nedovezly. Jediné, co by se možná dalo použít, je moje mušlová podprsenka. Ale ještě takové teplo tady není, abych po městě do rána pobíhala polonahá. Takže jsme z nouze vytvořily masku Czech crew. Tímto děkuji své mladší sestře, která mi ochotně zapůjčila čepku s rovným kšiltem a blyštivou nálepkou (bez ní to prý není ono), protože jinou kšiltovku jsem doma v den odjezdu nenašla. Míša si s sebou jednu taky vzala. Outfit jsme doplnily mikinami naší Alma mater a rtěnkou. Czech crew byla na světě.

Na páteční večer byla svolána další hromadná večeře. Což by znamenalo naše oblíbené vaření. Tady se pečivo nevečeří. Ale kdo chce v 10 večer jíst porci, kterou si běžně dáváte na oběd? Když jsme řekly, že si doneseme víno a olivy, že jsme večeřely už v 6, nebylo to akceptováno. Takže nám Alex udělal večeři. My jsme se na něho dívaly a pily víno. Pochopil docela rychle, že kuchyně není naše teritorium. Během společné večeře se opět hrála hra s krycím názvem Někdo musí zvracet. Jelikož už bylo po 11 večerní, přišel nás sekuriťák upozornit, že jsme hluční (žádný email nám zatím nedošel). Po společné fotce jsme se vydali do víru maloměsta. Ulice v centru byly uzavřené, plné lidí a na balkónku jednoho z domů byl DJ. Vmíchali jsme se do davu a začali tančit. Nevím proč, ale místním zvykem je to, že když Vám někdo dá prst na temeno hlavy, musíte se začít točit. Takže tančíte a najednou máte zabodnutý prst v hlavě a musíte se točit dokolečka. Hrozně zábavné, zvláště třeba 20x za večer. Jelikož ulice už byla narvaná a nedalo se moc tančit, přesunuli jsme se na balkón. Já, Míša a Nik. Už od pohledu nevypadáme jako místní a proto se na nás všichni neustále dívají. Teď měli jedinečnou možnost si nás prohlédnout. Pořádně a ze všech stran. Navíc v mikině Brno Czech Republic a tričku I speak Czech, what is your superpower, bylo dost pochopitelné, že jsme z Česka a už se nás na to nemusejí ptát. Zpátky na koleje jsme se vydali někdy po 3. hodině ranní. Ulice byly ještě dost plné. Tady se asi chodí domů za světla.

Po regenerační neděli, kdy většina buď spala, vařila nebo seděla ve wifi koutku, nás tento kolotoč čekal znova. Tentokrát jsme byly lépe připraveny. V místním nákupním centru, vedle kterého se pasou krávy a je menší než jedno patro Vaňkovky, jsme si koupily karnevalové propriety. Rozuměj velkou mašli do vlasů. Naše vzezření jsme vylepšily rtěnkou a opět po společné večeři (udělaly jsme bramborový salát ze 2 kg brambor!) jsme vyrazili do ulic. Bylo to ještě monstróznější, protože v úterý byl státní svátek, aby se všichni zúčastnění mohli vzpamatovat z předešlého večera. Průběh byl stejný jako v pátek, čili tančilo se na balkónku i pod. Jen závěr večera byl vyšperkovaný bitkou. To si tak tančíte a najednou přiběhne cizí borec a vašeho tanečníka praští do obličeje. Strhala se rvačka. My jsme jen tak tak stihly vycouvat. Naštěstí nikdo nepřišel k vážné újmě a všichni se vrátili zpět k zábavě. Státní svátek nám přišel vhod, mohly jsme dohnat náš spánkový deficit. Ve středu jsme přišly do školy a nikde nikdo. V menze seděli pouze učitelé a my. Když jsme se ptaly, kde jsou všichni studenti, tak nám bylo řečeno, že ještě ve středu mají volno. Nám to nevadilo, dostaly jsme velkou porci na oběd a daly si kávu s proděkankou.